Koučováním k běhu

Pamatuji si, když jsem poprvé slyšela o závodu Spartan Race. Moji dva kamarádi se chtěli přihlásit a zaběhnout si tuhle "srandu". A já mám od určité doby ráda výzvy, čím větší, tím lepší. 

Abych zjistila, jak to na závodech vypadá, rozjela jsem se v loňském roce na dva jako dobrovolnice a udělala rozhodnutí, že příští už si dám jako běžkyně.

Celkem odvážné rozhodnutí na to, že jsem jsem nikdy neběhala a navíc běh nesnášela. Jen při vyslovení slova běh mě začalo pálit v boku a lapala jsem po dechu, ale přesvědčila jsem sama sebe, že TO dokážu.

A tak jsem si v rámci koučování nastavila, že chci začít běhat a že na začátku května už v pohodě uběhnu 5 km a tím se budu moci zúčastnit závodu Spartan Race v Liberci. 

Takže cíl je jasný - do 2. května ze mě bude běžkyně.

Jaká byla realita? Neběhám a momentálně jediný sport, který provozuji je "gaučink".

Nastavení plánu už šlo tak nějak samo. Zpevnit ochablé svaly - 2x až 3x týdně fitness. A už zbývá jen běh. Po malých krůčcích, což byla 1 minuta běh a 5 minut chůze na začátku a každý týden o trochu více běhu a méně chůze. Po dvou měsících uběhnout 5 km, i když třeba ne v kuse a pak už jen pilovat. 

Mou motivací je závod a také to, že když se budu hýbat, moje tělo bude spokojené, stejně jako já.

A abych si to vůbec dokázala představit, tak si v hlavě přenastavit přesvědčení, že nejsem sportovní typ a také vizualizace sebe při závodu. 

Co mi také pomáhá je fakt, že má kamarádka poběží závod se mnou (také poprvé překážkový běh).

Toto vše se nastavilo na konci minulého roku. A teď střih a je tu REALITA dneška.

Běhám ráda, za každého počasí a baví mě to. Z cvičení jsem si udělala návyk, který dělá dobře mému tělu i hlavě. Mám před sebou ještě měsíc intenzivního tréninku, ale už teď vím, že tím to rozhodně neskončí. Těším se na atmosféru závodu i na tu "srandu", co tam zažijeme.

Teď už jen poladit outfit a jsem připravená.

Love my life, running and coaching

#30days communication challenge

A je tu nový měsíc. Duben je u mě ve znamení tématu, které se mi zdá jako druhé nejdůležitější - KOMUNIKACE.

A nebyla bych to já, kdyby tomu nepředcházel můj osobní příběh. 

Od doby, kdy jsem se osamostatnila od rodičů mám v sobě zakořeněný pocit, že vše musím zvládnout sama (a jak já slovo MUSÍM nemám ráda). A tak (podle mého názoru) i působím na své okolí. Vše zvládnu, nic nepotřebuji, nepotřebuji pomoc, vše dokážu.....SAMA!!!!!!

Sama jsem si vydělala na byt, první i druhé auto, sama se uživím a můžu si dopřát to, co potřebuji, vše vyřídím i vyřeším.....SAMA.

A tento měsíc na mě vyskakovali ze skříní bubáci v podobě zvláštních pocitů a někde hluboko uvnitř mě mi začalo být velmi smutno a těžko. V hlavě mi znělo neustále slovo PODPORA, tedy spíš její nedostatek. Vygradovalo to velmi zvláštní situací, kdy jsem jsem byla svědkem situace, kdy tatínek objímá svého syna a mě se vše spojilo jak puzzle do jednoho obrázku. Já se umím podpořit sama, ale také toužím po tom, abych tento pocit zažívala i zvenčí.

A už se blížíme k tématu výzvy......komunikace.

Jak má mé okolí a moji nejbližší vědět, že po něčem toužím, když na venek se tvářím, že o nic takového nestojím a nepotřebuji to. Tuším, že věšteckou kouli nikdo nevlastní. Takže je to na mně, naučit se mluvit. Poslouchat umím velmi dobře, dávat podporu (si myslím) také. 

Takže velká výzva pro mě a tuším, že pro spoustu dalších lidí je komunikovat a komunikovat opravdu vše, věci příjemné i ty méně. Říkat lidem jak se cítím, co cítím k nim, co potřebuji a co potřebují oni. Celý život je o rovnováze a tak bych ráda nastavila harmonii i v komunikaci, dávat a brát, poslouchat i mluvit (ne plkat o "počasí").

Těchto třicet dní by mělo být začátkem opravdu otevřené komunikace mezi mnou a okolím a to samé bych chtěla od vás, kteří se připojíte.

Každý den řekněme, napišme (SMSkou, v dopise), zavolejme někomu něco, co jsme mu/jí už dávno chtěli říct (a neměli třeba odvahu nebo čas), něco důležitého pro ostatní nebo o nás/vás, něco hezkého, upřímného, smutného.....zkrátka cokoliv. Najděme si přes den chvilku sdílet s ostatními kousek svého života. A já věřím, že se dozvíme o ostatních i sami o sobě spoustu zajímavých věcí.

#31 day love myself challenge

A je to tu.

Výzvy všeho druhu zaplavují internet i můj svět. A já ve chvilce jen sama se sebou v přírodě dostala nápad, že vytvořím také výzvu. Výzvu pro všechny, kteří chtějí svůj život tvořit a užívat si nejlépe, jak dovedou. A protože sebeláska je oblast, která mě velmi oslovila už pár let nazpátek a dodnes je to něco, o čem s nadšením vyprávím a sdílím a která mění životy, je to téma na mnou vytvořenou výzvu č. 1.

Květen, měsíc lásky, se blíží a jen trénink dělá mistry. Pojďme začít trénovat lásku už dnes a to tu ze všeho nejcennější, lásku samy k sobě.

#31 day love myself challenge je o čase, který věnujeme samy sobě ve jménu lásky. A na začátku stačí dopřát si jen chvilku, za to však pravidelně.

Každý den si dopřejme 10 minut času jen sami pro sebe v aktivitách, které milujeme a které jsou jen naše. A nezáleží na tom, co to je, protože každý jsme jiná, jedinečná osobnost a každý máme rádi něco jiného. Rozmazlujme se, tvořme, chvalme se, vyjadřujme city sami vůči sobě a sdílejme - pomocí fotek. A já bych velmi ráda na konci této výzvy vytvořila koláž z fotek, které mi dorazí a ukázala na svém blogu, jak moc se máme rádi.

Jdete do toho se mnou? Počítám jen s odpovědí ANO :-)

Love my life and love myself (for March and forever)

Když mě opustí láska

Toto téma je pro mě (a tuším, že pro všechny lidičky) velmi citlivé, ale také velmi důležité. A tak bych ráda sdílela pár myšlenek, které mi dnes kolují hlavou. 

Co se děje ve mně, když mě opustí láska v podobě druhé osoby..... U mě probíhá několik stádií a každé má svůj význam a smysl. 

První fází je prázdno, takový ten pocit rozpliznutí se a plácání se od ničeho k ničemu, v slzách, ve smutku a "nesmyslu". A já si tímto obdobím musím projít, sama, s přáteli, rodinou, abych zas našla tu ztracenou sílu a chuť jít do toho znovu.

A pak přijde naprosto kouzelné období, kdy výměnou za jednu ztracenou lásku, přijdou podoby lásky naprosto nečekané. 

A mě potkaly pocity lásky hned v několika směrech. 

Zase jsem si začala budovat lásku sama k sobě. I když jsem si myslela, že tohle už mám dávno vyřešené a že "love myself" praktikuji a mám už zažité. Teď už rozhodně ne úplně od začátku, ale pěkně si ten pocit v sobě pěstovat hezky dál a víc. Protože sebe-lásky není nikdy moc. 

Druhou lásku jsem si dopřála v podobě času stráveného u koní. To je ta láska, kterou jsem v sobě měla od mala a kterou jsem zasunula na "až někdy". A teď je to Někdy, TEĎ je naprosto ten správný čas. A já si našla cestu, abych si mohla pravidelně užívat ten čas ve společnosti těch nejkrásnějších zvířecích přátel.

Další znovu objevenou láskou je sport. A teď už si nenechám vnutit to přesvědčení sama o sobě, že nejsem sportovní typ. Já jsem. A k tomu se mi výborně hodí slogan I CAN AND I WILL. Od ledna jsem "v tréninku" na závody Spartan Race a pravidelný pohyb mi přináší opravdovou radost. Je to jedna z mých lásek, kterých už se nehodlám vzdát, ať to bude v jakékoliv podobě. 

A v neposlední řadě stále prohlubuji mé zalíbení v koučinku.  Dnes už jako certifikovaná koučka (kdo by řekl, že po obdržení certifikátu zjistím, že pro mě ten papír vlastně vůbec důležitý není) rozvíjím své schopnosti a dělám to, co mě naplňuje a nesmírně baví. A když vidím výsledky, které koučování přináší mým klientům, vím, že jsem našla pro sebe to pravé. 

Když odejde láska, zůstane spousta času. Pro mě a pro to, co mám tak ráda. 

Love my life

Odpovědi

Občas se to stává, aniž bych položila (vědomě a nahlas) otázku, přijde mi náhle odpověď. Odpověď z nečekaného zdroje v nečekanou dobu, ale přesně sedí na téma, které je pravě naprosto aktuální v mém životě. A když je potřeba ještě kus do skládanky, přicházejí odpovědi hodinu za hodinou, den za dnem. A já takové odpovědi "sbírám" právě teď.

Před vánočními svátky jsem se rozešla s přítelem (aby to bylo přesné - on se mnou). Asi tady nemusím rozepisovat, jak "pohodové" letošní svátky byly. Prošla jsem tímto obdobím jak na horské dráze, hodně nahoru a pak hodně dolů, po hlavě a ještě se v tom pěkně vykoupat. Ještě stále jsou ve mně dozvuky tohoto vztahu a tak bych se pořád ještě neoznačila za "uzdravenou".

Ale došla mi velká spousta věcí a jak jsem psala na začátku, přichází mi další a další informace, některé z vnějšku a jiné z mého nitra.

A tady bych se ráda podělila o video, které na mě vykouklo včera a které mě zas posunulo o kus dál

http://psychologie.cz/dary-temnych-obdobi/

A jen malý střípek z toho, co mi toto vyprávění přineslo.

Už před rozchodem jsem několik dní tušila a pak už věděla, že je něco špatně a zároveň s tímto obdobím nepohody jsem ztratila chuť doma uklízet.
Jen pro představu, jsem človíček, který miluje Vánoce, ozdoby a to naladění. A já se na tyhle Vánoce tak mooooc těšila, jak toto kouzlo předám zas o kousek dál. A já se prostě za nic na světě nedokázala dostat do té nálady, abych si to doma naklidila, načančala, prostě tam něco chybělo. Vytáhla jsem pár ozdob, ale opravdu jen to nejnutnější, stromeček jsem ani nehledala.
A kdyby mi domů občas nepřišla návštěva, tak bych snad neuklízela vůbec. A včera mi došlo že je to v pořádku, že to neznamená, že jsem špína nebo líná. Prostě jsem potřebovala chvíli setrvat v tom "nepořádku" a dát si čas a nepospíchat na sebe.

A ono to opravdu zase přišlo, chuť uklidit, venku i uvnitř sebe, vyčistit, co se za tu dobu zaneřádilo a začít znovu, zas o trochu lépe a hlavně s nadšením a láskou.

A tak jsem včera doma řádila s vysavačem a hadrem a vytvořila si pro sebe kouzelné meditační místo a bylo mi krásně i při tom procesu a hlavně jsem si to celé užila.

Začala jsem zároveň s tím uklízet i sama v sobě ty zbytky zmatků, co tam zůstaly. Každý den kousek práce na sobě i v mém domově. Netlačím na sebe, nepospíchám. Vím, že mám tolik času, kolik potřebuji a že tento proces se nedá uspěchat.

S každým dnem je mi o něco lépe a můj byt vypadá zase jako místo vhodně pro žití a milování. Milování sama sebe a péči, kterou potřebuji dát sama sobě.

Dál si všímám těm malých znamení, které na mě vykukují ze všech stran a zas mám ten známý pocit

LOVE MY LIFE

Můj rok 2014

Moc často se směrem zpět neohlížím. Stává se mi ti většinou před důležitým krokem směrem vpřed nebo když se cosi láme a já se snažím z minulosti poučit. A teď se nám láme, další krásný rok za mnou a já tu nebudu vyzdvihovat chyby nebo lépe řečeno zkušenosti, které jsem cestou udělala nebo které mě potkaly.

Tady bych ráda zhodnotila to krásné a podle mě povedené.

A musím si přiznat, že tento rok byl opravdu velmi plodný, krásný a plný změn a posunů.

Navštívila jsem kurzy, semináře, potkala spoustu inspirativních lidí.

Mé velmi oblíbené Mohendžodáro jsem si dopřála hned dvakrát a pokaždé to mělo jinou kvalitu a já velmi zapracovala na mé ženské stránce ve všech možných polohách a stránkách. A seznámila se s řadou dalších Královen (to je první slovo, které mě teď napadlo při vzpomínce na všechny účastnice a hlavně naší lektorku Martinku).

Výlet z komfortní zóny s Petrem Krejčíkem mě posunulo opravdu hodně dopředu a já už se tolik netrápím pocitem studu, když mám někde vystoupit nebo si udělat ze sebe "dobrý den". A i když je pořád na čem pracovat, setkání s Petrem bylo vyjímečné a já zažila s Petrem další výbornou situaci a dodnes mu dlužím dárek. Takže jdu si napsat o adresu, ať můžu splnit svou část dohody :-) - odškrtnuto, splněno.

Kurz kreativního psaní s Reném Nekudou a další hrst inspirativních lidiček. A já se zas posunula o kus dál.

Mnou vytvořená beseda s Peterem Luxem o jeho misích s Lékaři bez hranic. Výborný čas strávených s úžasným panem doktorem a povídání pro mě naprosto vyjímečné a hlavně v hojném počtu a s výborným výsledkem. Vybrali jsme 4.578,- Kč. A já jsem pyšná na Péťu, že podnikl tyto cesty a na sebe, že jsem je přiblížila lidem.

Mahenovo divadlo Brno Ženy ženám živě

Semináře, kterých jsem se účastnila jako asistentka a zažila tak zase jiný rozměr těchto akcí - Uzdravující, oživující a magická síla sexuality s Denisou a Richardem, Sebeláska s Luckou. I ty, kde jsem jen sosala informace, energii jako Ženy ženám živě.

Práce na sobě pod rukami Markétky.

Má vytoužená dovolená s rodinou na prosluněné Floridě.

Stěhování se do nového bytečku.

Zahájení studia koučinku.

 Spousta oslav, včetně té mé kouzelné.

Úžasné rodinné setkání, které jsme s mojí sestrou vymyslely a dotáhli až do stádia akce.

Slzy, mé i ostatních. A i to je velký posun, dovolit si prožívat opravdu všechny emoce naplno.

volunteers a jeden ze závodníků

Jako dobrovolník jsem se účastnila závodu Spartan race na Klínovci. A tam jsem také potkala muže s velkým M. A i když už dnes netvoříme pár, já jsem mu vděčná za mnoho krásných a kouzelných chvil, za zrcadlo, které mi nastavil a díky kterému jsem se učila a učím dál, za lásku, kterou jsem si užívala plnými doušky a za spoustu dalších věcí a pocitů.

Naše malá holčičí setkání při úplňku a padání hvězd.

Má osobní víla.

Má úžasná sestra mi dopřála druhou neteřinku.

Přátelství, inspirace, štěstí, láska, vzdělávání, knihy, filmy......

Toto a ještě mnohem víc mně potkalo cestou rokem 2014 a já cítím vděčnost za to vše.

Love my life

Vůně Vánoc

pinterest.com

I když to za okny zatím moc nevypadá, Vánoce se kvapem blíží. Já jsem o víkendu podnikla první a asi také poslední nákupy dárků. A po pár hodinách procházení se po obchodech mi došlo, že to takhle letos vlastně vůbec nechci. Kupovat dárky jen pro dárky nebo jak jinak nazvat takové to tlačení na pilu a vymýšlení dárků za každou cenu, aby každý pod stromkem něco měl. Samozřejmě si i já přeji najít pod stromečkem nějakou maličkost a to samé chci dopřát i ostatním. 

Ale hlavní priorita letošních Vánoc je pro mě trávit čas s lidmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. A myslím tím ten kvalitní čas, takže žádné plkání o tom, jak je vše špatně a proč to jinak být nemůže. Ale spíše to, o čem si kdo sní, na čem pracuje, kam se posouvá, co by chtěl od nového roku a dalšího života. Pro mě je to hodně o sdílení pocitů, radostí a možná i smutků, hodnocení proběhlého roku a vize do dalšího. 

Takže jsem se rozhodla, že letos budu jako hlavní dárek věnovat to nejvzácnější a nejcennější co mám, a to můj čas, mou pozornost, mé pocity a mou náruč. A ráda bych to samé dostávala od svého okolí.

Možná tím některé lidi překvapím, když místo úhledně zabaleného balíčku dostanou poukázku na trávení času se mnou, ale já to tak cítím a stojím si za tím, že to je ten nejlepší dárek, který jsem letos "vymyslela" nebo lépe řečeno vycítila.

A teď už se na Vánoce opravdu těším. Necítím tam žádný tlak a žádně měla bych a musím, ale jen radost z toho, co přijde a kdo mého dárku využije nebo kdo mi ten samý dárek bude chtít věnovat zpět.

A abych byla také trochu materiální, i když opravdu jen trochu, tak jsem si právě objednala dárek sama pro sebe a už teď hořím nedočkavostí, kdy dorazí a co se z toho vyklube. Ale zatím zůstanu tak trochu tajemná a o co jde povím, až si ho vyzkouším. A pak se ráda rozepíšu o tom, co mi dárek přinesl do života.

love my life and Christmas time