Přirozená

Už nějaký čas bojuji se svěděním a pálením očních víček. Po tom co jsem se pokoušela vyléčit sama a červené flíčky se vrátili, jsem konečně navštívila lékaře. A vlastně asi jen proto, co jsem si mohla říct i já doma. Od odborníka to zkrátka zní opravdově a po ukázce nejhorších možných dopadů jsem dostala zákaz používání jakékoliv kosmetiky na obličej a to po dobu minimálně jednoho měsíce. A to v období, kdy se chci opravdu líbit není zrovna potěšující informace. 

Normálně si maluji jen řasy, občas make-up. Ale ta představa, že nemůžu nic a že tedy budu měsíc vypadat jak nemocná (přirozeně) není lákavá. 

A mi pak došlo, že tohle je jen další způsob jak si vykročit ze své komfortní zony a tak si courám naším městem "naostro", na víkend jedu mezi stovky lidí a hlavně za NÍM a opět ve své nature podobě. Zatím si ještě pořád musím říkat NO A CO?! Ale věřím, že přijde den, kdy mi to vůbec nedojde a pokaždé když projdu kolem zrcadla, se nepozastavím na tou tváří, která na mě kouká. 

Každá životní lekce má něco do sebe a já teď prožívám své období divoženky.....že to bude až takhle do nejmenších drobností.....svět nám opravdu dává vše, o co si žádáme......a já se musím smát.

Love my life

Welcome autumn

Včera jsem doma zjistila, že topení už příjemně hřeje a dnes při pohledu do kalendáře je to opravdu černé na bílém. Podzim je tu a s ním věci více či méně příjemné.

A já včera po dlouhé době dorazila do bytu v čase odpoledním a pochopila jsem, že podzim je i o tom se zastavit, zklidnit a občas sebou nechat projít pocity barvy šedé.Přiznat si barvu, ale nenechat se semlít, přijmout i tyhle stránky své vlastní osoby a tohoto ročního období a najít si ventil, ať je jakýkoliv. A tak jsem včera trsala sama pro sebe, vlnila se, skákala a po patnácti minutách byla nálada úplně někdy jinde.

A já se začala opravdu tešit na podzim. Mám ráda tu vůni deště a chladných dní, studené tváře, které zčervenají po vstupu do vyhřátých místností, hořící krby a voňavé svíčky kdekoliv. 

Na co se opravdu těším letošní podzim je, že vytáhnu loni koupeného draka, vyrazím na kopec a dám mu křídla a to vše ve velmi milé společnosti. 

Těším se na každý šálek horké čokolády a na teplou hrušku s cinzanem. 

Těším se, až si na hlavu narazím čepici.

Těším se na rána strávená pod peřinou ve společnosti dobré knihy, na podvečery v posteli se sklenkou vína, filmem, s NÍM.

Těším se na vše nové, co podzim přinese a vše staré, které nechám odletět spolu s listím spadaným ze stromů.

Love my life and autumn

Vůně podzimu

První co mě dnes zarazilo, když jsem vystrčila nos ze dvěří, byla ta úplně jiná vůně. Vzduch voněl podzimem, děštěm, mlhou. Tak jsem si přitáhla ruce více k tělu a pospíchala do tepla kanceláře. A s přicházejícím sychravým počasím přijdou na řadu i časté večery strávené u čaje a knih, spousty knih. A já už se začínám těšit, až se vše sklidní (včetně mě) a já se uvrtám do deky s kočkou na klíně :-)
A včera mi přišel do ruky nový katalog Knižního klubu a po prolistování jsem byla v šoku, jen dvě knihy upoutaly mou pozornost. Takže někde je něco špatně. A ve mně chyba rozhodně není.
A tady je můj výběr:

Eva Lohamnnová: Osm týdnů v blázinci

http://www.bux.cz/knihy/140250-osm-tydnu-v-blazinci.html

Možná mou zálibou v psychologii, možná pro ten podtitul autentický příběh o šílenství v časech normálnosti. Mám na ní zálusk.

Kniha psychologie

http://www.bux.cz/knihy/150647-kniha-psychologie.html

 K tomuto asi není potřeba nic dodávat. Snad jen to, že už po ní pokukuji velmi dlouho. A po pravdě i po její sestřičce Kniha filozofie.

Už nějaký čas sleduji blog Růžová panda a od toho už byl jen krůček ke knihkupectví Martinus.cz a jsem natěšená na svoji první objednávku.

Jan Řezáč: Web ostrý jako břitva

http://www.martinus.cz/?uItem=186243

Děštivá odpoledne budou přát i tvůrčí práci.

A při mých podzimních výletech do Prahy mám namířeno do obchůdku U Džoudyho. A tam to nebude jen o knihách, ale o vonných tyčinkách, čajích a všech těch malých drobnůstkách, které mám tak ráda.

Kuenzler Wallace: Vílí pohádky na dobrou noc

https://www.udzoudyho.cz/knihy/pro-deti-male-i-velke/vili-pohadky-na-dobrou-noc.html?keyword=v%C3%ADl%C3%AD+poh%C3%A1dky

Těším se na procházky, kdy pod nohama bude šustit spadané listí, kdy se stromy začnou oblékat do stovek barev, na huňaté šály a čepice, na pouštění draků, které mám letos v úmyslu nevynechat.

When the dreams come true

Opět jsem musela ulehnout do postele, abych si našla čas nasdílet svých pár myšlenek a také se "pochlubit" mými splněnými sny,
Když jsem letos na jaře začala navštěvovat kurz Mohendžodára, vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu a jaké to bude mít následky. Od září navštěvuji Mohendžodáro pro "pokročilé" a už vím, na co se pokaždé můžu těšit.
A dnes když se ohlédnu, vidím za sebou úplně jinou ženu. Upjatou, vystrašenou, chlapskou, logickou a pořád řešící a plánující.
Nedokážu popsat jak je mi lehce, když za sebou nechávám určité části sebe sama, které vlastně nebyly moje. A žiju si opravdu svůj pravdivý život v lásce, vděčnosti a plynutí.
Ještě je pořád na čem pracovat a co se učit, ale o tom je vlastně celý život, o posouvání se někam za hranice dneška.
A já se na 14 dní posunula za hranice České republiky, vlastně za hranice Evropy a splnila si jeden z těch OBR snů a zaletěla si na dovolenou na slunnou Floridu. Mohla bych tady líčit, jak je tam krásně a co mají lepšího než my, ale o tom to nebylo. Já si tímto výletem uvědomila pár věcí. A tady jsou.
Že rodina, je pro mě velmi důležitá. Že toto období je spojeno s mými kořeny. A že i chvilky mlčení s bráchou jsou víc než hodiny povídání se známými.
Že mé vnitřní dítě jásá, když se věnuji zábavě s dětmi a pro děti.
Že žádný cíl není dost velký, aby se nemohl splnit.
Že odpočinek je velmi, velmi důležitý.
Že dokážu vyřešit krizové situace a to i v anglickém jazyce.
Že jsem vděčná za život, který mám a za vše co mi nabízí.

Dalším zlomovým okamžikem léta byl můj výlet na Klínovec coby volunteer na Spartan Race.
Věděla jsem, že tam chci, věděla jsem, že tam budu muset jet sama a věděla jsem, že tímto zas překonám o kousek sama sebe a svou komfortní zónu.
A opravdu, sedět sama mezi lidmi, kteří přijeli minimálně po dvou, nebylo na začátku vůbec nic příjemného. Mozek mi hlásil, abych se sbalila a jela domů. A kdybych ho poslechla, přišla bych o spoustu veselých a úžasných zážitků.
Poznala jsem spoustu milých lidiček, zažila ten pocit, kdy můžete poblahopřát lidem, kteří překonali sami sebe. A v neposlední řadě jsem potkala JEHO.

A protože se život skládá hlavně z těch malých radostí, vymýšlela jsem v létě, jak si udělat dny ještě kouzelnější.
A strávila jsem opravdu magický čas se svými "vílami" při padání hvězd na Nechranické přehradě. Ležely jsme na dece a počítaly a přály si a prostě byly. A byly jsme u toho velmi šťastné.
A s další čarodějkou jsem si uspořádaly malinký, ale o to víc kouzelný rituál při úplňku, kde jsem nechaly ty "staré" věci a připravily se na vše krásné a nové.

A tak za sebe říkám, že léto bylo opravdu nádherné a já se těším na každý nový den, na to co přinese i to, co si odnese.

Love my life