Kdyby jste se před rokem zeptali mě nebo kohokoliv jiného na to, jaká jsem, musel by vám každý říct, že jsem vyloženě plánovací typ.
Vše jsem měla naplánováno do nejmenšího puntíku, minuty, hodiny, dny všední i víkendy, dovolenou, a vlastně i to, jak by se ke mně měli lidé chovat a jak poběží celý můj život.
A o tom kolik bezesných nocí, proplakaných a posmrkaných kapesníků, stresu a nervozity mi tato má vlastnost přinášela bych vám mohla psát romány. Změnou jedné maličkosti jsem dokázala sama sobě zkazit násludující hodiny i dny. Prostě vše mělo svůj řád a vše muselo běžet podle plánu.
A teď mi přijde úsměvné jak často a rád můj tehdejší přítel používal větu: "Plány dle potřeby kdykoliv měnitelné." Jak já tu větu nenáviděla. Skákala jsem jak čertík metr vysoko a vztekala se, trucovala, vyčítala, nemluvila, deptala spíš sebe než jeho.
Poslední dobou se dostávám přesně na druhou stranu této mince, tedy pokud jde o můj život. Ráda nevím, co přijde, za hodinu, dnes, za týden, za půl roku. Užívám si to plynutí časem a prostorem a je mi při tom krásně. Vím, že není asi fajn, když nedokážu říct, jestli dnes s někým půjdu na kávu nebo ne, protože ještě nevím, jestli na ní budu mít chuť. Ale mé okolí nechť je prosím trpělivé, užívám si ten svůj protipol. A jednou se snad najdu i někdě uprostřed.
Nechci tím říct, že neplánuji vůbec nic. Mám své sny a vize a za těmi si po malých krůčcích jdu a to bez určitého plánování dalších kroků nelze. Ale i tam vím, že pokud něco má být, tak k tomu nějakých způsobem dospěju a pokud to tak být nemá, prostě to nebude. A dnes už se nezhroutím. Vím, že místo A přijde B a bude to také fajn.
A z mé povahy plánovače mi zůstalo plánování kouzelných akcí. A dnes už nemám strach uspořádat akci při jakékoliv příležitosti a jakkoliv se zdá být nereálná. Tady je jedna z nich jak-jsem-zorganizovala-svou-prvni-akci.
A další má povedená akce proběhla v sobotu 7.6.2014. A byl to sraz naší rodiny. Rodiny ze strany mají babičky. A plán zněl, babiččiny sourozenci a jejich děti a jejich děti a jejich děti (plus partneři), což je asi 100 lidiček.
Pořádat rodinnou akci je možná ještě větší sranda než u jakékoliv jiné akce. Ale dopisy s pozvánkami a mapkou místa pořádání byly rozeslány. Rodina nakonec nahlásila počet účastníků a nakonec jsme se sešli v počtu asi semdesáti kousků a odpoledne a večer byl kouzelný. Babičky byly nadšené, všichni si akci užili. Já viděla některé příbuzné úplně poprvé, poobjímala jsem, olíbala obě tváře sedmdesáti lidí na přivítanou i na rozloučenou.
A příští rok se prý chtějí sejít zas, takže úspěch :-)
A tohle plánování mě baví pořád a tuším, že mě nikdy neomrzí.
A tak jsem plánovač stále, jen už se mým plánováním bavím a nekazím s ním náladu ani sobě a snad ani nikomu jinému.
love my life
 | |
| rodinná sešlost |
