Včera jsem doma zjistila, že topení už příjemně hřeje a dnes při pohledu do kalendáře je to opravdu černé na bílém. Podzim je tu a s ním věci více či méně příjemné.
A já včera po dlouhé době dorazila do bytu v čase odpoledním a pochopila jsem, že podzim je i o tom se zastavit, zklidnit a občas sebou nechat projít pocity barvy šedé.Přiznat si barvu, ale nenechat se semlít, přijmout i tyhle stránky své vlastní osoby a tohoto ročního období a najít si ventil, ať je jakýkoliv. A tak jsem včera trsala sama pro sebe, vlnila se, skákala a po patnácti minutách byla nálada úplně někdy jinde.
A já se začala opravdu tešit na podzim. Mám ráda tu vůni deště a chladných dní, studené tváře, které zčervenají po vstupu do vyhřátých místností, hořící krby a voňavé svíčky kdekoliv.
Na co se opravdu těším letošní podzim je, že vytáhnu loni koupeného draka, vyrazím na kopec a dám mu křídla a to vše ve velmi milé společnosti.
Těším se na každý šálek horké čokolády a na teplou hrušku s cinzanem.
Těším se, až si na hlavu narazím čepici.
Těším se na rána strávená pod peřinou ve společnosti dobré knihy, na podvečery v posteli se sklenkou vína, filmem, s NÍM.
Těším se na vše nové, co podzim přinese a vše staré, které nechám odletět spolu s listím spadaným ze stromů.
Love my life and autumn
Žádné komentáře:
Okomentovat