čtvrtek 30. ledna 2014

Korálky v pupíku

Za poslední rok se ze mě stal opět knihomol. Knihovna je mé oblíbené místo, to prostředí, kde všichni utichnou. Každá knížka má své kouzlo a své věrné čtenáře a já plnými doušky vdechuji tu atmosféru a vůni. Krom registrace u nás v Kadani už mám druhou v Chomutově, kde je výběr ještě větší. O tom, co vše už jsem přečetla, bych mohla psát měsíce. A  k některým knížkám se určitě vrátím a napíšu o nich.
Každý, kdo ke mně přijde na návštěvu si nejdříve musí udělat místo na sezení, protože knihy jsou po celém bytě, na sedačce, po stole, na poličkách, v posteli, i v koupelně. Čtu často a všude. A nejen doma. A krom knih jsem také ujetá na časopisy a jsem schopná za knihy a časopisy utratit velkou část vydělaných peněz. Ale k časopisům až někdy později.
Dnes bych se ráda podělila o dojmy z knihy Hany Poltikovičové Korálky v pupíku. Odkaz na tuto knihu jsem našla u Tamary Melissy a strávila jsem u ní pár hezkých večerů.

Jsem Karin a nemám ráda špenát. Když spím, většinou mi nohy vyčuhují z postele a občas mi spadne i peřina. Mám tmavé vlasy a středoškolské vzdělání. K těm vlasům vlastním hodně lahviček březového šamponu a k tomu vzdělání doklad o ukončení jednoho gymnázia. Do posudku mi sice třídní profesor napsal, že jsem si osvojila materialistický světový názor, ale obávám se, že to nebyla pravda. Člověk sám neví, co je, kde je, co tu má jako dělat, a už ho šoupají do nějakého názoru.
- začátek knihy

Karin už od mala přemýšlí nad podstatou "nic". A zjistí, že nic je vlastně všechno. Karin je tak trochu jiná, ale hlavně dost svá. V "dospělém" věku si ráda hraje a do svých her zapojuje i své dvě sestry Andreu a Helenu. V jednadvaceti letech potká při nákupu mrkve Roberta a už od něj neodejde.
Tato knížka rozhodně není klasický přeslazený román, i když lásky je v ní hodně. Ale také je v ní hodně přemýšlení, hraní a slovního škádlení. Jednou tato knížka bude součástí mé knihovny a já ve chvílích "chci jen tak být" se k ní budu vracet.
A pro představu pár ukázek a vytrhnutí z kontextu....

Bylo to období, kdy jsem pochopila jakože no a co . A že je lepší se smát, když už je člověk tady.

Tak to je můj kolega Vráťa Ručička. Když je hodný, říkám mu Ručičko, když je zlý, tak Ruko nebo Pracko. Pravda, někdy i zrůdo chlupatá, ale to jenom, když mně skřípne prsty do skříně nebo mě škrtí na telefonní šňůře.

V tom okamžiku se Helena zvedla, uchopila do rukou naše stoleté balkónové koště, mně velice blízké, neboť jsem s ním prožila dětství, namířila ho na nás a s kamenným výrazem pravila: "Tak ruce vzhůru a žádný hlouposti, jdeme." Bez jediného slova jsme vstaly a odešly do koupelny, kde na nás čekala vana plná voňavé vody. "Vy jste fakt jak malý, to se koupete dvě najednou?" zeptala se maminka. "Už nemůžu s dechem, ale žraloci z korálových útesů v Karibském moři nás zvou na večerní párty." vystřelila hlavu z vody Andrea pár sekund poté, co se za maminkou zavřely dveře. "Na kdy?" zeptala se Helena, šibalsky mrkla pravým okem  a rychle si začala umývat vlasy.

Ale na všechna ta proč existuje jeden lék. Vemte si papír a tužku, něco vám nadiktuji. Doma si to přepiště na tvrdý papír a umístěte někde ve vašem pokoji. "Buď trpělivý ke všemu, co je ve tvém srdci nerozřešeno, a snaž se milovat otázky samy o sobě. Nehledej odpovědi. Bylo by to teď pro  tebe nemožné žít je. A jde o to, žít všechno. Žij nyní ty otázky a potom, jednoho dne, aniž by sis toho všimnul, začneš pronikat do odpovědí."

Když dovíral dveře, podíval se na mě a pravil :"Tak prosím, slečno!" Potom přešel na chodník a kráčel dál jakoby nic. Strašně jsem si přála, aby se vrátil. Ale až později se ukázalo, jak dobře bylo, že se tak nestalo. K paní Závorové už jsem nedojela. Ironií osudu zůstává, že kupodivu ne vlastní vinou. Pravá půlka auta byla naprosto sešrotovaná, a kdyby tam Robert tenkrát zůstal, nezbylo by z něj nic. Ale on vystoupil. Protože vystoupit měl.

"Kdybych v každém okamžiku věděla, co vím zrovna teď, nikdy bych už nechtěla chcípat jako koroptev. Jenže člověk má někdy chvíle, kdy se mu zabední, a najednou neví, co už jednou věděl, a třeba chce zdechnout jako krysa, i když si to už jednou prošel a došel k tomu, proč být a žít. Slib mi, že kdybych ti ještě někdy řekla, že chci zdechnout, tak mi zase jednu vrazíš."

Pro mě je tato knížka úžasná, kouzelná, plná otázek a odpovědí. Přepisovat ji sem celou nebudu, ale stálo by to za to.

Love my life and this book

Informace o knize, zaslání či osobní předání, podpis autorky na dreamtime@volny.cz

Nové vydání v Dreamtime - doporučená cena u knihkupců 260 Kč, u Dreamtime 208 Kč






Žádné komentáře:

Okomentovat