úterý 22. dubna 2014

Umění opouštět

Zhruba před rokem jsem chtěla obdarovat své dvě kamarádky a tak jsem každé (i sobě) koupila bílý hrnek na kávu nebo čaj a na něj napsala to, co by si každá z nás přeje slyšet, číst nebo cítit každé ráno, poledne, večer. 





Od toho dně to byl můj nejoblíbenější hrnek. Pila jsem z něj kávu i čaj, odpodledne i večer. Prožil se mnou mnoho večerů u knih, psaní, rozjímání, snění. Pomalu se z něj umazávala písmenka, ale já pořád viděla všechna ta slova a vnímala ten pocit z toho, že se opravdu mám ráda.

A pak jsem si jedno ráno připravila pytlík s čajem do hrnku, nalila vodu a potom už jen ten zvuk a pomalu mizící voda z hrnku oznamovaly, že víc okmažiků už společně neprožijeme. A mě bylo do pláče. Vím, je to jen hrnek, ale já ho měla ráda, měly jsem spolu hezký "vztah".
A tak jsem tu jednu slzičku nechala ukápnout a nepřišlo mi to trapné ani dětinské, poděkovala jsem mu, za těch několik měsíců a pak ho nechala odejít do koše.

A bylo mi.....trochu líto toho starého, ale zároveň jsem se začala těšit na to nové, co přijde. Na nový hrnek, na to, že zas vyvětrám ty staré, které už nějakou dobu ležely ladem.......

No a tak to mám teď se vším. Občas není lehké opustit něco, co jsem měla ráda, ale když se oprostím od toho lpění na věcech, ale i na lidech a nebudu chtít za každou cenu pořád mít vše nalajnované a tak jak jsem zvyklá, otevře se naprosto nečekaný prostor, svěží, plný nové energie, nápadů, pocitů a lidí. A já si pak připadám bohatší každý den.


Love my life


čtvrtek 10. dubna 2014

Ženy ženám živě

Je to tu......když si něco moc přeji, přijde to nečekaně a ze strany, odkud bych to nejméně čekala. Už od vyhlášení letošní akce Ženy ženám živě uvažuji, jestli se zúčastnit nebo ne. A moje racionální já si spočítalo výdaje za jednodenní výlet spojený se vstupenkou a rozhodlo, že se nejede. I když jsem si moc přála tam být. Moje spřízněná dušička Lucinka jede a já jí to moc přeji. A i když jsme si naplánovaly společný výlet, prostě to vzdávám a nechávám to plynout. A už se touto akcí moc nezabývám.
A pak tři dny před sobotou vyskočí na facebooku soutěž o vstupenky a tak komentuji odkaz a ani nepočítám, že bych mohla uspět.
A dnes, dva dny před ŽŽŽ plánuji cestu, protože JEDUUUUUUUU.
Prostě tam mám být. A jsem nadšená, že uvidím všechny ty ženy z různých koutů Čech a Moravy a nasosám si tam spoustu energie a inspirace. Těším se jak malá holka.
Love my life


úterý 8. dubna 2014

Sny

Když se sny začínají zhmotňovat je to neuvěřitelný pocit. Za poslední dobu jsem nenapsala ani řádku, ale prožila spoustu věcí. Když se dnes podívám na můj Vision board můžu už si začít odškrtávat a to je "teprve" jaro. A já jsem nadšená.
Mám za sebou kurz kreativního psaní na kterém jsem poznala mnoho inspirativních lidí a naučila se, jak je to s psaním knížek (což se jednou rozhodně bude hodit).
Navštěvuji kurz Mohendžodáro a vím, že to, že je na mém VB, mělo pro můj posun velký význam.
Začala jsem běhat. I když zatím je to ve větší míře rychlá chůze, ale na něčem se stavět musí.
Mám chuť tvořit, smát se, sdílet, žít naplno, jak jen to jde.
Začala jsem pracovat na své první akci, kde veřejně vystoupím (Držte mi palce, publikum je pro mě opravdu velká výzva). O průběhu ráda napíši poté.
A rýsuje se mi výměna bytečku a s tím i má vysněná škola!!!!!!!!!!
Včera jsem ležela v posteli po tom, co jsem si do obývacího pokoje pozvala Ženy ženám a jejich webinář, a byla jsem nesmírně (nebo vesmírně) vděčná za život, jaký mám a který si tvořím.
A když na mě z facebooku mrkla výzva ke spolupráci s Alicí Kirš, hned jsem začala psát motivační dopis. To je to, co chci - psát, tvořit, patřit do týmu lidí se stejnou vizí.
Život je krásný a já si ho užívám velkými doušky.
Love my life