neděle 12. dubna 2015

Koučováním k běhu

Pamatuji si, když jsem poprvé slyšela o závodu Spartan Race. Moji dva kamarádi se chtěli přihlásit a zaběhnout si tuhle "srandu". A já mám od určité doby ráda výzvy, čím větší, tím lepší. 
Abych zjistila, jak to na závodech vypadá, rozjela jsem se v loňském roce na dva jako dobrovolnice a udělala rozhodnutí, že příští už si dám jako běžkyně.
Celkem odvážné rozhodnutí na to, že jsem jsem nikdy neběhala a navíc běh nesnášela. Jen při vyslovení slova běh mě začalo pálit v boku a lapala jsem po dechu, ale přesvědčila jsem sama sebe, že TO dokážu.
A tak jsem si v rámci koučování nastavila, že chci začít běhat a že na začátku května už v pohodě uběhnu 5 km a tím se budu moci zúčastnit závodu Spartan Race v Liberci. 
Takže cíl je jasný - do 2. května ze mě bude běžkyně.
Jaká byla realita? Neběhám a momentálně jediný sport, který provozuji je "gaučink".
Nastavení plánu už šlo tak nějak samo. Zpevnit ochablé svaly - 2x až 3x týdně fitness. A už zbývá jen běh. Po malých krůčcích, což byla 1 minuta běh a 5 minut chůze na začátku a každý týden o trochu více běhu a méně chůze. Po dvou měsících uběhnout 5 km, i když třeba ne v kuse a pak už jen pilovat. 
Mou motivací je závod a také to, že když se budu hýbat, moje tělo bude spokojené, stejně jako já.
A abych si to vůbec dokázala představit, tak si v hlavě přenastavit přesvědčení, že nejsem sportovní typ a také vizualizace sebe při závodu. 
Co mi také pomáhá je fakt, že má kamarádka poběží závod se mnou (také poprvé překážkový běh).

Toto vše se nastavilo na konci minulého roku. A teď střih a je tu REALITA dneška.

Běhám ráda, za každého počasí a baví mě to. Z cvičení jsem si udělala návyk, který dělá dobře mému tělu i hlavě. Mám před sebou ještě měsíc intenzivního tréninku, ale už teď vím, že tím to rozhodně neskončí. Těším se na atmosféru závodu i na tu "srandu", co tam zažijeme.
Teď už jen poladit outfit a jsem připravená.

Love my life, running and coaching