(ne)vím co chci

Poslední dobou se mi stále častěji stává, že je mi nabídnuto, ať přímo nebo nepřímo, něco na první pohled velmi lákavého. Ať už jde o spolupráci, finanční přilepšení nebo o vztahy, lidi..... A já si říkám, že by to mohlo být fajn. A pak ten pocit, tu nabídku sebou nechám projít a zjišťuji, že když odstraním to pozlátko, tak mě tyto věci vlastně dovádějí k uvědomění, co vlastně nechci. Buď jen pro tuto chvíli nebo mnohem důležitější poznání co a jaké lidi do života nechci.
Minulý týden to byla velmi lákavá nabídka na přilepšení si co se týče peněz. A tuto nabídku jsem nehodila do koše úplně, jen jsem díky tomu zjistila, že momentální moje priorita není se orientovat na peníze, ale na lidi, vztahy a moje štěstí jako takové. A jsem vděčná, že mi tyto AHA okamžiky přicházejí a že jsem dospěla (ano opravdu dospěla) a umím poděkovat a říct ne a nemít u toho pocit, že taková nabídka už nikdy nepřijde a zaobírat se tím ještě několik dalších nocí a dní. Prostě jen ne, teď jsou pro mě důležitější jiné věci.
A to je u mě velký, opravdu hodně velký pokrok.
A pak přicházejí lidé, lidé, které jsem nějakým způsobem už v životě měla, něco s nimi prožila a něco k nim cítila. A já vím, že ti lidé jsou pořád stejní a já jim to nemám za zlé. Jen já už jsem jiná a místo abych jen nadávala na celý svět kolem sebe a na všem hledala jen to špatné, dnes se na svět dívám jinými očima a hlavně celým svým srdcem. A mé srdce je teď otevřené dobrým věcem a má hlava pozitivním myšlenkám. Už vím, že pokud se mi něco v mém životě nelíbí, tak se na to buď můžu podívat i z jiného úhlu nebo to jednoduše změnit. A jak ráda bych všem ukázala, že život není jen o tom ho přežít, ale prožít si každou chvilku šťastně a naplno.
A dnes jsem zažila ještě jeden z těch mých poslední dobou oblíbených AHA momentů. Zjistila jsem (a ano vím, že to není kdovíjak velké a nové zjištění, ale dnes mě to přímo bouchlo do očí), že lidé tak neradi mluví o sobě, o své osobě, o svých pocitech, svých snech a přáních, o své života, partnera.
A i já jsem najednou měla pocit, že když budu někomu říkat něco o sobě, tak to ostatní nezajímá, že by to mohli použít proti mně. Ale já už se přestávám bát, mě to začíná bavit a hlavně, to je to, co od ostatních chci. Ne jen to každodenní "plkání" o ničem, ale opravdu sdílet to mé JÁ.
A můžou v tomto rozhovoru proběhnout i dlouhé pauzy na přemýšlení, jak to podat, vysvětlit, zformulovat přesně to co chci říct, ale to přeci vůbec nevadí. I mlčení je někdy tak fajn.
A tak vám dnes chci říct, že věřím, že celý svět je jedna velká energie, že věřím na věštění z karet, že dnes jsou pro mě důležitější lidé kolem mě a peníze jsou až na druhém místě. Že ve vztahu hledám upřímnost, otevřenost, sdílení myšlenek, pocitů a sebe sama, respekt, podporu a pravého může s vizí a vlastním názorem. Že má životní vize je být šťastná a tento pocit šířit i dál, být milující a milovaná, že chci mít práci, která mě bude naplňovat a rána, kdy nemůžu dospat, protože se těším na každý další den. Chci baráček se zahrádkou, ve které se budu rýpat a možná na ní ani tak nic neporoste, koně a vlastní motorku. Chci objevovat svět a poznávat spoustu věcí a lidí, chci se učit a překonávat.
Miluju tulipány, sluníčko, vodu, tanec, mou kočku (a až na hmyz vlastně všechna zvířátka), knížky, pikniky, kávu a výlety.
Přiznávám, že jsem snílek, jsem tisíc čertíků a víla v jednom. Mám se ráda, jsem sebe-vědomá. A miluji svůj život.