Křest knihy Marka Dzirasy

Když jsme na facebooku našla událost Křest knihy Cesty poznání od Marka Dzirasy, věděla jsem, že na tu akci chci jet. A shodou událostí, můj kamarád chtěl jet taky. Nebo možná nechtěl. Ať tak či tak, den před touto akcí mi řekl, že nejede, protože tohle a tamto a ještě tady to. A já tak nemám ráda změny plánů, hlavně na poslední chvíli ne. Nebo spíš jsem neměla, dokud jsem nezjistila, že celý svůj život si ovládám sama a tak bych mohla celu sobotu sedět doma, protože jiný plán jsem neměla a nadávat na to, jak jsou někteří lidé nespolehliví. Ale já chtěla jet a tak si udělal plán náhradní a pojala to jako hru. A ráda se podělím s tím, že jsem měla včera kouzelný den.
Ale hezky po pořádku....Má cesta do Prahy by asi byla na samostatný článek, ale já bych chtěla pojmout tento den jako celek.
Mám auto, mám své auto ráda a dříve jsem jezdila i pár set metrů do práce autem. Dnes si ráda udělám po ránu procházku a nadýchám se čerstvého vzduchu (který mimochodem začíná po ránu vonět jarem). Veřejné dopravní prostředky nevyužívám v podstatě vůbec. Minulý rok jsem jela na poznávací zájezd do Říma autobusem, ale to byla za posledních pár let jediná cesta, kterou jsem autobusem podnikla. A ani nevím proč, nejspíš mám v sobě zafixované autobusy typu Karosa, jak se tak kodrcají po silnici, řidič je silně nervozní pán a já vždycky na začátku cesty začnu cítit potřebu si dojít na záchod. A trpím celou cestu, ať je jakkoliv dlouhá.
Včera jsem si spočítala náklady na cestu do Prahy autem, pokud pojedu sama a rozhodla se, že si ten výlet pojmu trochu jinak, než jsem zvyklá a využiji služeb Student Agency a autobusové dopravy.
Možná je to k smíchu, ale já byla šokovaná, a to v nejlepší slova smyslu. Autobus pohodlný,  vybavený telkou na každém sedadle s výběrem hudby, filmů, dokumentů v českém i anglickém jazyce. K tomu autuška (jak jinak nazvat letušku v autobuse), která rozdává sluchátka, teplé nápoje (v ceně jízdenky), studené nápoje, něco k snědku, noviny (také v ceně) a časopisy. Časopis Žlutý, který vydává Student agency, mě taky velmi mile překvapil svým obsahem. Je vidět, že takové ty články typu, proč mě nemá rád, a deset typu na skvělý sex už prostě nejsou aktuální. A to mě tak moc těší. Takže knihu, kterou jsem si na cestu vzala jsem ani nevyndala z kabelky a listovala časopisem a pak jsem zkoukla dokument o Amazonii.
A připadala si jak kdybych objevila nový světadíl.Úsměvné, ale já jsem zas o zkušenost bohatší a dnes už vím, že autobusy SA budu využívat častěji.

těším se na nový projekt zpěváka Charlie Straight

tato fotka na mě ze začátku působila podivně,
když jsem si přečetla víc, velmi se mi myšlenka zamluvá

A teď už ke křtu knihy.
Vstupenkou na tuto akci bylo zakoupení právě této nově vydané knížky a já se na ní těšila. Je to má první od M. D. a o to víc, jsem na ní byla zvědavá. Mám knihu a vcházím do sálu plného lidí a je tu opravdu od každého něco, věkové rozhraní se tu pohybuje tak od osmi do devadesáti let. A v sále to šumí a všichni jsou nedočkaví a zvědaví, co se bude dít.
První na scénu přichází Tokhi a jeho trubičky a bubny. Já už jeho akci jednou zažila a tak jsem se těšila už dopředu. A nezklamal. Je vtipný, zábavný, dokáže lidi rozhýbat, rozesmát, rozezpívat. A hlavně jim předat kus své obrovské energie. A tak jsem se smála na celé kolo, ťukala trubičkou do rytmu, někdy i dost mimo rytmus, ale bylo mi fajn.
A pak už na scénu nastoupil Mark Dzirasa a Jaroslava Timková, autoři knihy Cesty poznání. To jakou energii vyzařuje Mark se nedá ani popsat, přirovnala bych ho k tasmanskému četíkovy od Disneyho. V tom nejlepším ovšem. Rozdává úsměvy na všechny strany, vypráví o sobě, o knize a já jsem nadšená. Jaroslava Timková je spoluautor. Kniha je výsledkem rozhovorů mezi Jaroslavou a Markem a až ji přečtu, určitě se o své dojmy ráda podělím.
Dalším hostem byl Dragan Vujovič, pro mě do včerejška neznámé jméno, ale rozhodně jen do této doby. Už se těším, až si o tomto zajímavém člověku něco přečtu.
Magda Malá všechny pobavila, zazpívala, Elvis z Kutné Hory zpíval také a na jeho písně pár lidiček i tančilo (což je podle mě úplně super) a další hosté.
Knihu pokřtil korálky ředitel českého Microsoftu Jan Mühlfeit a každý si pak odnesl domů ten svůj s přáním. A nakonec celé akce Jaroslava i Mark podepisovali knihy.
Dozvuky této akce nechávám v sobě ještě dozrát. Ale určitě jsem si sebou domů přivezla kus té obří energie, co tam včera byla, nové nápady, kontakt na paní Jarmilu, se kterou jsem si povídaly po akci a úsměv na rtu.
Jsem vděčná za lidi, kteří umí inspirovat stovky a tisíce lidí a tím, že otevřou sebe, obohatí životy dalších. Díky za takové akce. Já si to včera náramně užila.

Love my life