V roce 2011 se událo několik událostí, které měly na můj život velký dopad. Na počátku dění mi to připadalo, jako by se celý svět na mě domluvil a rozhodl se, že mi dá lekci. Dnes s odstupem času to opravdu cenná lekce byla. A já vím, že občas si člověk musí projít "dnem", aby se měl od čeho odrazit a zabojovat. Že musí něco ztratit, aby něco nového našel. Četla jsem o termínu syndrom vyhoření, ale myslím, že to nebylo přesně to, co se stalo mně. Nebo aspoň já si tento syndrom představuji jako stav, když už člověk nedokáže ani vylézt z postele a jeho život se opravdu zhroutí, jak domeček z karet. Já z postele vylézala každé ráno, ale tak nějak jsem měla pocit, že něco nebo spíš vše je tak nějak na nic a že mi něco chybí. Ale vůbec jsem netušila co. A nebyla bych člověk, navíc české národnosti, abych se v tom pěkně neporochňala. Ono je občas opravdu jednodušší jen sedět na místě, nadávat na nespravedlnosti světa, truchlit nad životem, který nemá smysl a utápět se ve svém vlastním smutku. Ale jen občas......než to donutí člověka vstát a začít hledat to něco......a tak hledám a hledat už budu do konce svého života. Abych se pokaždé o kousek posunula, o kus dál nebo i zpátky a pak zase o kus dál.
Rok 2012 byl plný nových zážitků, pocitů, míst a lidí, plný kouzelných okamžiků a AHA momentů, plný knih, kurzů a seminářů, webinářů a touhy najít to něco. Na jeho začátku jsem si vytvořila svou jantru na rok 2012. Byla malá, ale rozhodně ne skromná. Byla plná přání a tužeb a dnes už můžu zhodnotit, že některé věci, se mi splnily, jiné ne, ale hlavně bylo spousta věcí, které přišly i bez přání a byly velmi cenné. A hlavně přišla vize.....životní vize, směr, kam se chci ubírat. A jakým člověkem se chci stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat