Včera jsem se sešla s kamarádem. Možná je to troufalé ho takto nazvat, protože jsme kdysi spolu chodili na stejnou školu a v tu dobu jsme spolu párkrát mluvili a po letech jsme spolu podnikli jeden fajn výlet a koncem minulého roku nás svedl osud zase dohromady. Nepojí nás žádný dlouhý příběh, jen pár setkání. U kávy jsme zjistili, že nám při povídání utíká čas jak splašený a že je pořád o čem mluvit. On podporuje mou cestu a drží palce v mé vizi koučování a já vím, že až budu vědět, jak na to, on bude ten první "klient", kterému chci ukázat ty správné cesty.
Včerejší večer byl hodně zajímavý, otevírali jsem se jeden druhému, poslouchali, co ten druhý má v hlavě a snažili se pochopit, sdíleli své názory a mluvili a mluvili, dívali se do očí a u toho skoro nevnímali okolí.
A mým směrem přiletěla otázka, jak je to tedy s tím štěstím. A já nemohla najít ta správná slova pro to, co prožívám. Je to něco ve mně, co cítím, třeba ne celý den, ale každý den. Něco uvnitř sebe, něco jako teplo, které občas vytryskne ven s větší intenzitou a občas jen tak plápolá, bez příčiny, bez důvodu.
A pak přijde ta otázka, kterou poslední dobou dostávám často, jestli si to jen nenamlouvám, to svoje štěstí. Jestli tím je nepřekrývám smutek nebo to, že jsem vlastně nešťastná a snažím se sebe a ostatní přesvědčit o opaku. A teď to někomu vysvětlete...... Vysvětlit pocit se nedá.
A já jsem po příchodu domů najednou věděla, jak to popsat nebo čím to je, co je to, co mě tak naplňuje tímto teplem. Vědomí, že žiji svůj život, život podle svého, že si dovoluji být sama sebou, že se umím sama ocenit, že se mám ráda. Dlouho jsem vše dělala tak, jak jsem si myslela, že to ode mě všichni očekávají a že by se to tak mělo. A dnes žiji opravdu jako JÁ, se svými chybami, přednostmi, pocity a tím, že jsem jiná než moje okolí a že jsem taková ráda. Dnes už si dovolím otevřít se "cizím" lidem, sdílet své pocity a myšlenky, chtít víc, zkoušet, chybovat, radovat se a učit se, objevovat v sobě to dobré i to co potřebuje mou péči. Zkrátka jsem to já, občas s hlavou v oblacích, věřící tomu něčemu a hlavně sama sobě, racionální a bláznivá, veselá a smutná, s úsměvem na rtech a občas plačící, se svými přednostmi a svými chybami, s vizí i pochybující a nerozhodná, vystrašená i odhodlaná. Tolik lidí v jedné osobě a já je mám ráda všechny.
A to přijetí sama sebe je asi to, co mě činí šťastnou.
 | |
| www.pinterest.com |
Žádné komentáře:
Okomentovat