Dlouhou dobu jsem stála na místě a neposouvala se nikam a jen jsem tušila nebo věděla, že to kde jsem teď není pro mě dostačující. Že toužím po tom ráno skákat z postele s nadšením a radostí z očekávání následujících událostí. A když nastal ten moment, kdy jsem se "probudila", kdy vím, kam mé následující kroky povedou, čekala jsem trochu více podpory nebo pochopení.
Tento týden jsem byla na informativní schůzce s koučkou, což je můj další malý krůček za mým snem. A i když jsem měla ze začátku pocit, že se mě také snaží zviklat z mého rozhodnutí, že dokonce chvilkami útočí na mou osobu, tak s odstupem několika dní vím, že se jen snaží urovnat mé myšlenky v hlavě, abych si mým rozhodnutím byla opravdu jistá a věděla kam jdu a kam tato cesta povede.
Jsem typ člověka, který když něco chce, nejradši by to měl teď hned. Naštěstí pro mě, to tak nefunguje. Z koučovacího sezení jsem si odnesla pár námětů na přemýšlení. Že se nemám vrhat po hlavě hned do první školy, kterou jsem našla, že si mám udělat průzkum trhu a dát si čas promyslet a prozkoumat i další možná možnosti. A tak jsem včera seděla nad nabídkou kurzů z několika škol, abych zjistila, že nabídka je větší než se mi na počátku zdálo a že mám na výběr. A udělala jsem dobře, našla jsem si levnější kurz s větším obsahem "učiva", ujistila se, že když nenastoupím v únoru, tak to neznamená, že jsem promarnila svou jedinou šanci.
A tak jsem včera šla spát s takovým tím hezkým pocitem, že mám čas našetřit potřebné peníze a potom se pustit do studia něčeho, čemu věřím.
A proč tomu věřím, proč se chci stát koučem? Poslední dobou se stále více setkávám s lidmi, kteří v některé oblasti svého života tápou, rádi by přijali pomoc od někoho, kdo jim dá potřebný nadhled, radu nebo jen vyslechne, co mají na srdci a dokáže jim ukázat, že cesta není jen jedna, ale že mají možnost volby a že odpovědi na otázky, co je pálí, mají v sobě, jen je potřeba se na věc podívat jinak.
Že třeba čas strávený u kávy se dá využít i jinak než věčným omíláním pořád těch samých témat a nářků. A proč bych právě já měla být ten správný člověk? Protože já dnes už vím, jaká je hodnota toho mít se ráda, mít sebevědomí, mít cíle a sny a žít spokojený a šťastný život podle sebe.
A dnes je ten správný okamžik na to vydat se tím to směrem, protože má generace, i generace o něco starší nebo mladší vyrůstáme s přesvědčením, že normální život je o tom, chodit do práce a ani nás ta práce nemusí bavit, nosit si domů peníze, které nám vystačí na takový ten běžný život, ale už ne na radůstky nad limit. A podle mého názoru je škoda v době, kdy je možné procestovat klidně i celý svět, být omezení limity, které nám dává běžné zaměstnání.
A třeba jednou už koučů nebude potřeba, protože nové generace půjdou do života s vědomím své ceny, s jasnou vizí a s talentem, který uplatní k dosažení svých cílů. Jednou bude možná koučování a sebekoučování jedním z předmětů škol a naše děti nebo děti našich dětí budou vybaveny pro budoucí život o trochu lépe.
A já se na tuto cestu vydávám teď, s nadšením i obavami, ale s jasným cílem. A tak my držte palce.
Love my life
Žádné komentáře:
Okomentovat