Sexuální energie

Po téměř probdělé noci bych čekala jeden z těch dní, kdy budu usínat v práci nad klávesnicí a po příchodu domů se zavrtám do peřin a budu spát celé odpoledne.

Ale už od dopoledních hodin je mé tělo plné té nejtvořivější energie, a to té sexuální. A i když bych nejradši zalezla opravdu do peřin, spánek je to poslední, co se mi honí hlavou.

A bohužel nebo možná bohudík mi není přáno sdílet tuto energii s někým druhým. A tak od příchodu z práce nemám stání a tak uklízím, peru, mám nalakované nehty a po hodně dlouhé době opět píšu. A náměty na psaní mi chodí jeden za druhým. A tak dnes budou příspěvky hned dva. K tomu poslouchám Zaz-Zaz a pocity se ve mně střídají podle tónů hudby.

A tak si říkám, že je opravdu fajn mít období sama pro sebe a využívat to, co mi den přinese, pro tvoření všeho druhu.

Až dnes ulehnu do postele a ohlédnu se za celým dnem, budu spokojeně usínat s pocitem plodného dne, s úsměvem na tváři a vděkem za vše, co naplňuje mé tělo a můj život.

Love my life

Když se sny zhmotňují

Každý máme sny....některé jsou malé, takové ty každodenní, některé jsou troufalejší a o něčem si sníme a máme pocit, že se nikdy nemůžou vyplnit.

A já si sním.....ve dne v noci a mé sny jsou čím dál odvážnější.

Od uspořádání veřejné akce, přes zapojení do akce jiných lidí, přes studium kurzu coachingu, změnu bydliště, dovolenou za velkou louží.

A dnes už vím, že i ty největší sny se můžou stát realitou. Někdy opravdu stačí jen pomyslet a někdy je potřeba přidat ruku k dílu a pak se začnou dít velké věci.

A já si přála navštěvovat kurz coachingu, naučit se něco nového, díky tomu moci pomáhat lidem žít více šťastnější život. A tento kurz není zrovna z těch levnějších, ale já tak moc chtěla, že jsem si našla cestu, jak přijít k nemalé hotovosti. A tak jsem podnikla jeden z těch velkých kroků v mém životě a rozhodla se přestěhovat do menšího bytu, můj dnes už bývalý byt prodat za nemalou částku (a spousta lidí si myslela, že jsem bláhová a takovou částku nikdy nedostanu). Ale já vytrvala a dnes už jsem v novém, krásném i když menším bytě a korunky už pomalinku putují na můj účet. Mám podanou přihlášku na kurz koučování a nemůžu se dočkat podzimu a mých výletů do Prahy za studiem. A teď už se to hezky nabaluje a já si tímto krokem splním sen další a to je výlet na Floridu za mou rodinou. A to byl jeden z těch snů, které jsem si myslela, že se nikdy nesplní. 

A když se rozhlédnu v bytě kolem sebe, vidím i krásnou knihovnu, kterou mám na spořiči pracovního počítače (a je krásná). 

A pár dní před stěhováním jsem se stala součástí týmu lidí, kteří pomáhali s chodem akce Denisy Palečkové Říhové a Richarda Vojíka Uzdravující, oživující a magická síla sexuality v Praze Na Marjánce. A potkala jsem spoustu zajímavých lidí, tančila spolu s dalšími před plným sálem lidí (další překročení mé komfortní zóny) a zároveň se dozvěděla spoustu zajímavých informací. 

A tak si dál spřádám svou pavučinu snů a vím, že žádný sen není tak nereálný, jak se na první pohled může zdát.

A každý večer před spaním děkuji za malé i velké věci, za lidičky kolem sebe a za svůj život, který mám.

Love my life

Denisa a Richard a já úplně vlevo

UZ

Plánovač

Kdyby jste se před rokem zeptali mě nebo kohokoliv jiného na to, jaká jsem, musel by vám každý říct, že jsem vyloženě plánovací typ.

Vše jsem měla naplánováno do nejmenšího puntíku, minuty, hodiny, dny všední i víkendy, dovolenou, a vlastně i to, jak by se ke mně měli lidé chovat a jak poběží celý můj život.

A o tom kolik bezesných nocí, proplakaných a posmrkaných kapesníků, stresu a nervozity mi tato má vlastnost přinášela bych vám mohla psát romány. Změnou jedné maličkosti jsem dokázala sama sobě zkazit násludující hodiny i dny. Prostě vše mělo svůj řád a vše muselo běžet podle plánu. 

A teď mi přijde úsměvné jak často a rád můj tehdejší přítel používal větu: "Plány dle potřeby kdykoliv měnitelné." Jak já tu větu nenáviděla. Skákala jsem jak čertík metr vysoko a vztekala se, trucovala, vyčítala, nemluvila, deptala spíš sebe než jeho.

Poslední dobou se dostávám přesně na druhou stranu této mince, tedy pokud jde o můj život. Ráda nevím, co přijde, za hodinu, dnes, za týden, za půl roku. Užívám si to plynutí časem a prostorem a je mi při tom krásně. Vím, že není asi fajn, když nedokážu říct, jestli dnes s někým půjdu na kávu nebo ne, protože ještě nevím, jestli na ní budu mít chuť. Ale mé okolí nechť je prosím trpělivé, užívám si ten svůj protipol. A jednou se snad najdu i někdě uprostřed. 

Nechci tím říct, že neplánuji vůbec nic. Mám své sny a vize a za těmi si po malých krůčcích jdu a to bez určitého plánování dalších kroků nelze. Ale i tam vím, že pokud něco má být, tak k tomu nějakých způsobem dospěju a pokud to tak být nemá, prostě to nebude. A dnes už se nezhroutím. Vím, že místo A přijde B a bude to také fajn.

A z mé povahy plánovače mi zůstalo plánování kouzelných akcí. A dnes už nemám strach uspořádat akci při jakékoliv příležitosti a jakkoliv se zdá být nereálná. Tady je jedna z nich jak-jsem-zorganizovala-svou-prvni-akci.

A další má povedená akce proběhla v sobotu 7.6.2014. A byl to sraz naší rodiny. Rodiny ze strany mají babičky. A plán zněl, babiččiny sourozenci a jejich děti a jejich děti a jejich děti (plus partneři), což je asi 100 lidiček.

Pořádat rodinnou akci je možná ještě větší sranda než u jakékoliv jiné akce. Ale dopisy s pozvánkami a mapkou místa pořádání byly rozeslány. Rodina nakonec nahlásila počet účastníků a nakonec jsme se sešli v počtu asi semdesáti kousků a odpoledne a večer byl kouzelný. Babičky byly nadšené, všichni si akci užili. Já viděla některé příbuzné úplně poprvé, poobjímala jsem, olíbala obě tváře sedmdesáti lidí na přivítanou i na rozloučenou.

A příští rok se prý chtějí sejít zas, takže úspěch :-)

A tohle plánování mě baví pořád a tuším, že mě nikdy neomrzí.

A tak jsem plánovač stále, jen už se mým plánováním bavím a nekazím s ním náladu ani sobě a snad ani nikomu jinému.

love my life

rodinná sešlost

Jak jsem zorganizovala svou první "akci"

Někdy stačí jen jedna myšlenka na to, aby vzniklo něco kouzelného. A tato myšlenka přišla po semináři, už ani nevím jakém, ale byla jsem jako vždy plná elánu a kreativních nápadů. A tak mě asi před dvěma měsíci napadlo, že bych si ráda poslechla, jak fungují Lékaři bez hranic na svých misích. A jeden můj známý podnikl tyto mise hned dvě během krátké doby. Po zvažování, zda to není hloupý nebo velmi troufalý nápad jsem ho oslovila s myšlenkou uspořádat akci, kde bych se já i další lidé z našeho malého města mohli dozvědět víc.

A jak jsem zjistila, někdy stačí překonat stud, strach a myšlenky typu "je to asi blbost" a myšlenka se přemění v organizace kouzelné akce s podporou mého známého Péti a lidí z Lékařů bez hranic.

Tato akce s názvem Povídání s P. L. o jeho misích s Lékaři bez hranic proběhla ve čtvrtek 15. 5. 2014 v našem místním Kině Hvězda a já si tak dala krásný dárek k narozeninám. Užívala jsem si každý kousek organizace, plánování, dávání do kupy "scénáře", zajišťování všeho potřebného až po objednávání trička s logem Jsem v tom s Lékaři bez hranic.

A akce to byla velmi vydařená. Dorazilo okolo stovky lidí, což bylo nad mé očekávání, všichni pozorně poslouchali vyprávění, které Péťa pojal velmi lidsky a místy dokonce vtipně.

Výtěžek z této akce putoval na podporu činnosti organizace a já jsem vděčná, že kolem sebe mám takové lidi, kteří podnikají takto záslužnou činnost a podělí se o to s ostatními  i lidi, kteří se o toto dění zajímají a rádi svým malým či větším dílem přispějí ke zlepšení situace kdekoliv na světě. 

Já zas o kousek posunula svou komfortní zónu, když jsem před tolika lidmi vítala a na konci se loučila a děkovala. 

Dnes už vím, že myšlenky a názory typu "to nejde", "to nedokážeš", "na to nemáš" a "je to asi blbost" jsou jen nedůvěra v sebe sama a že když si něco usmyslím, dokážu vše dotáhnout do zdárného konce.

Takže pokud chcete slyšet, co jsem si z tohoto vyprávěni odnesla, ráda se o vše podělím.

Love my life

Setkání různého druhu

Zhruba před dva a půl rokem jsem potkala kluka. Celkem milý, hezký, o necelých deset let mladší než já. Jeden večer jsme strávili popíjením vína a koukáním na film. Jeho nezajímalo ani tak víno a už vůbec ne film. Byl tu kvůli mně. A já ani nevěděla proč jsem si ho přivedla domů a už vůbec o čem si budeme povídat.
A on mi položil otázku, s odstupem času velmi hezkou otázku. Čím chci být, až budu velká? Chápejte, ve třiceti letech se mě ptá, čím budu, až budu dospělá?! V duchu jsem se smála, až se za břicho popadala a myslela si, že je to blbeček. Vždyť já už přeci dospělá jsem, mám byt, auto, práci za slušné peníze a byla jsem přesvědčená, že tohle je můj život už napořád. A tak jsem ho setřela, že to co jsem, to je ta dospělost a hotovo tečka. A jeho sny a vize se mi zdály být směšné, dětinské a nedospělé. A byla připravená dál plkat o počasí a filmech.
Dnes se mi ta situace vybavila a sama před sebou jsem se styděla a smála se sama sobě, jak hloupá jsem v tu chvíli byla já.
Tak moc jsem lpěla na tom, že život už bude pořád stejný, že tak jak jsem, budu pořád a život už bude jen dál ubíhat pomaleji nebo rychleji.
Dva a půl roku na to už vím, že dospělá jsem nebyla ani tehdy a možná ani dnes a že mi ten stav vůbec nevadí. Že status "jsem účetní a hotovo" byl jen pouhá iluze a že kdyby se mě zeptal dneska, tuto otázku bych ocenila, protože plkání o nesmyslech už mě nebaví. A když se někdo chce dozvědět o mně něco víc, jásám.

A když jsem se dnes zeptala sama sebe, kým chci být až budu velká, přicházelo tisíce odpovědí. A tady jsou některé z nich:
Chci být sama sebou, taková jaká jsem uvnitř sebe, milující, otevřená, autentická, veselá, smutná a občas i plačící, hravá, tančící, pomáhající, inspirující, naslouchající a inspirující, tvořivá, šťastná a naplněná.
Chci inspirovat a pomáhat lidem mít šťastnější život. Chci dělat svět lepším a veselejším místem.
Chci si užívat každé chvíle, každého dne, každého bytosti, která do mého života přijde.
Chci být vílou, bohyní, čarodějkou, milenkou, přítelkyní, rádkyní, dcerou, sestrou a tetou, matkou a chci poznat dalších tisíc žen, které jsou uvnitř mě.
Chci být vším pro sebe i pro druhé.
Chci milovat sama sebe a předávat lásku dál.
CHCI BÝT TVŮRCEM SVÉHO ŽIVOTA!!!!!!!!!!

A tak dnes doufám, že tohoto člověka ještě jednou potkám a za tuhle otázku mu poděkuji. Protože přesně tyhle otázky otvírají oči i srdce a ukazují nám, co mi třeba nevidíme nebo vidět nechceme.

love my life

Umění opouštět

Zhruba před rokem jsem chtěla obdarovat své dvě kamarádky a tak jsem každé (i sobě) koupila bílý hrnek na kávu nebo čaj a na něj napsala to, co by si každá z nás přeje slyšet, číst nebo cítit každé ráno, poledne, večer. 

Od toho dně to byl můj nejoblíbenější hrnek. Pila jsem z něj kávu i čaj, odpodledne i večer. Prožil se mnou mnoho večerů u knih, psaní, rozjímání, snění. Pomalu se z něj umazávala písmenka, ale já pořád viděla všechna ta slova a vnímala ten pocit z toho, že se opravdu mám ráda.

A pak jsem si jedno ráno připravila pytlík s čajem do hrnku, nalila vodu a potom už jen ten zvuk a pomalu mizící voda z hrnku oznamovaly, že víc okmažiků už společně neprožijeme. A mě bylo do pláče. Vím, je to jen hrnek, ale já ho měla ráda, měly jsem spolu hezký "vztah".
A tak jsem tu jednu slzičku nechala ukápnout a nepřišlo mi to trapné ani dětinské, poděkovala jsem mu, za těch několik měsíců a pak ho nechala odejít do koše.

A bylo mi.....trochu líto toho starého, ale zároveň jsem se začala těšit na to nové, co přijde. Na nový hrnek, na to, že zas vyvětrám ty staré, které už nějakou dobu ležely ladem.......

No a tak to mám teď se vším. Občas není lehké opustit něco, co jsem měla ráda, ale když se oprostím od toho lpění na věcech, ale i na lidech a nebudu chtít za každou cenu pořád mít vše nalajnované a tak jak jsem zvyklá, otevře se naprosto nečekaný prostor, svěží, plný nové energie, nápadů, pocitů a lidí. A já si pak připadám bohatší každý den.

Love my life

Ženy ženám živě

Je to tu......když si něco moc přeji, přijde to nečekaně a ze strany, odkud bych to nejméně čekala. Už od vyhlášení letošní akce Ženy ženám živě uvažuji, jestli se zúčastnit nebo ne. A moje racionální já si spočítalo výdaje za jednodenní výlet spojený se vstupenkou a rozhodlo, že se nejede. I když jsem si moc přála tam být. Moje spřízněná dušička Lucinka jede a já jí to moc přeji. A i když jsme si naplánovaly společný výlet, prostě to vzdávám a nechávám to plynout. A už se touto akcí moc nezabývám.
A pak tři dny před sobotou vyskočí na facebooku soutěž o vstupenky a tak komentuji odkaz a ani nepočítám, že bych mohla uspět.
A dnes, dva dny před ŽŽŽ plánuji cestu, protože JEDUUUUUUUU.
Prostě tam mám být. A jsem nadšená, že uvidím všechny ty ženy z různých koutů Čech a Moravy a nasosám si tam spoustu energie a inspirace. Těším se jak malá holka.
Love my life