Zvláštní smutek citronového koláče

Po velké spoustě knížek osobního rozvoje už bylo načase oživit čtecí zálibu něčím z trochu jiného doušku a tak jsem v knihovně sáhla po knize Aimee Benderové Zvláštní smutek citronového koláče. Na knižních blozích měla tato kniha velmi pozitivní ohlas. Ale nerada dopředu vím o čem přesně kniha je, natož aby mi někdo dopředu prozradil, jak kniha skončí. A tak jsem v přesvědčení oddychového a romantického čtení zasedla ke knize se žlutým obalem. 

Jak moc jsem se mýlila. Pro mě osud devítileté Rose Edelsteinové byl tak smutný, tak bolavý, že jsem v první chvíli chtěla knihu vyměnit za něco opravdu veselejšího.

Nedovedu si představit cítit osudy a pocity lidí (a to doslova, na jazyku). Když si představím tu bezmoc, když se této zvláštní schopnosti chce zbavit a nemůže, ten zvláštní smutek zaplavil i mě.

Každý z nás by si přál mít nějaké "nadpřirozené" nadání. Ale co když bychom si ho nemohli vybrat a s každým spolknutým soustem jídla, bychom cítili nejen místo, kde se jednotlivé ingredience jídla vzali, ale každou myšlenku a pocit všech lidiček, kteří se na výrobě jídla podíleli nebo ještě zvláštnější vlohy.

Jaké musí být žití v devíti letech s vědomím, že vaši rodiče, váš sourozenec jsou někdo jiný, než za koho jste je do té doby považovali a že vaše matka má poměr, a i když je díky tomu šťastnější, chceme o svých rodičích vědět opravdu vše?!

Knihu jsem neodložila, tři dny jsem hltala řádky a doufala, ve šťastný konec. 

Nebudu vám prozrazovat celý děj a konec už vůbec ne. Ale nelituji svého výběru, tento smutek se četl opravdu sám a obsahoval vše - lásku, stárnutí, spoustu chutí a hlavně námět na zamyšlení. A takové knihy mě nepřestanou bavit.

Love my life......... and books

Přiznání

Dnes bych se chtěla celému světu přiznat k tomu, že jsem zamilovaná. Zamilovaná do sebe, mého milovaného Muže a celého vesmíru.

A stačilo k tomu tak "málo". Dnes jsem si dopřála kouzelný den se 160 ženami na semináři Doživotní hojnost: Sebeláska, který pořádá Lucinka Bouzková v Praze.

Když jsem se ho účastnila loni jako jedna ze sta žen, věděla jsem, že příště chci patřit do týmu asistentek.

A dnes se mi můj sen splnil a já jsem plná všech možných pocitů, ale ten co převládá nejvíce je láska a vděčnost.

Nebylo to jen mávnutím kouzelného proutku. Bylo potřeba natočit motivační video a tím překonat svou komfortní zónu, poslat ho a věřit, že to klapne. A klaplo...

A já se dnes brzy ráno vydala na cestu do Prahy spolu s mou velmi drahou kamarádkou, která dostala seminář jako dárek k narozeninám.

A užila jsem si den od A až po Z. Dávala jsem lásku plnými doušky a opravdu zakusila ten pocit, že čím víc dáš, tím víc ten pocit naplní mě samotnou.

A tak tu teď sedím už v teple domova, na spaní ani myšlenku a zářím si tu do všech stran.

Dnes jsem si zakusila jaké je to z druhé strany, opravdu být tady a teď, se všemi těmi ženami a jejich slzičkami, bolístkami a jejich láskou, kterou nacházejí sami v sobě. A těžko se to dá popsat slovy. Ale pokud bych se o to pokusila, byla by to slova jako zázrak, vděčnost, Láska, naplnění, osvobození, dávání a přijímání, kouzlo a zase tisíckrát láska.

A pokud jsem někdy měla z dárku, který jsem někomu dala opravdu upřímnou radost, byl to tento. Když jsem dnes viděla, co Sebeláska dokáže, mé srdíčko skákalo radostí. 

A já opět tvrdím, že pokud si chce žena dopřát opravdu kouzelný dárek sama pro sebe nebo pro druhou, je toto ta nejlepší investice. A doporučila bych ho každé z nás.

A završením toho skvělého dne bylo pár chvil strávených s mým milovaným. A můžu naprosto upřímně říct, že dnes z nás láska doslova cákala do všech stran a to i přesto, že jsme mezi sebou měli metr prostoru a on byl v pracovním zápřahu.

love my life

Malé radosti

Přej a bude ti přáno. Přej si a bude ti dáno.

Opravdu věřím, že můžu mít vše, co si přeji. Stačí jen použit správný postup. Dobře si rozmyslet své přání, vyslat ho, důvěřovat, poděkovat a pak už vše nechat na "vesmíru". A dva dny jsem se snažila předat tuto myšlenku. 

Dva dny se vysílala myšlenka s přáním na Big Mac s hranolkami. A nebyla bych to já, kdybych nechtěla proces trochu popohnat a tak mě dnes napadla velmi vtipná myšlenka.

Abych dopřála M. tuhle lahůdku, v hlavě se mi zrodil plán. První verze byla sehnat kurýra. Po prvním shlédnutí cen služeb kurýra jsem tento nápad okamžitě zavrhla. A hned na to přišla myšlenka další. Oslovit Petra Krejčíka, kterého znám z Výletu z komfortní zóny. Jen dodávám, že jsme se viděli pouze jednou. Takže píšu zprávu na FCB, vyprosím si číslo a už Péťovi líčim svůj nápad. Asi jsem čekala, že kývne, ale že s takovým nadšením, to bylo i nad mé očekávání. 

Domluveno a jde se na věc. A v tuto chvíli už jen čekám na reakci M. a pouštím veškerou kontrolu nad touto akcí.

Ještě teď se musím opravdu od srdce smát. Jsou příběhy, které nikdo nevymyslí a píše je sám život. 

Instrukce byly takové: koupit Big Mac a hranolky, odnést je do místa pracoviště M., předat s poznámkou, přál sis, tak tohle ti vesmír posílá. Zadáno se stručným popisem, jak M. vypadá, kde pracuje a křestním jmenem.

A tak Péťa vchází na pracoviště, kde se setkají dva páry očí.......které se znají ze školních let, úsměvy, rozpaky, a asi trochu šok, předání McD. a družný hovor o tom, jak do této historky zapadám já.  Napadlo by mě nebo vás, že človíček, kterého já viděla jednou v životě, bude znát M. už léta?! 

Takže nakonec to, co mělo způsobit radost jedné osobě, zpříjemnilo a rozesmálo den hned lidem třem. A to je to, co mě na životě baví, a to že ty nejmenší maličkosti způsobují velké věci.

Love my life

PS: Velké díky Petrovi, za pomoc při mém nápadu. A jako poslední trešinka na dortu bylo přání, abych místo peněz poslala jakýkoliv dárek jako překvapení. 

Přirozená

Už nějaký čas bojuji se svěděním a pálením očních víček. Po tom co jsem se pokoušela vyléčit sama a červené flíčky se vrátili, jsem konečně navštívila lékaře. A vlastně asi jen proto, co jsem si mohla říct i já doma. Od odborníka to zkrátka zní opravdově a po ukázce nejhorších možných dopadů jsem dostala zákaz používání jakékoliv kosmetiky na obličej a to po dobu minimálně jednoho měsíce. A to v období, kdy se chci opravdu líbit není zrovna potěšující informace. 

Normálně si maluji jen řasy, občas make-up. Ale ta představa, že nemůžu nic a že tedy budu měsíc vypadat jak nemocná (přirozeně) není lákavá. 

A mi pak došlo, že tohle je jen další způsob jak si vykročit ze své komfortní zony a tak si courám naším městem "naostro", na víkend jedu mezi stovky lidí a hlavně za NÍM a opět ve své nature podobě. Zatím si ještě pořád musím říkat NO A CO?! Ale věřím, že přijde den, kdy mi to vůbec nedojde a pokaždé když projdu kolem zrcadla, se nepozastavím na tou tváří, která na mě kouká. 

Každá životní lekce má něco do sebe a já teď prožívám své období divoženky.....že to bude až takhle do nejmenších drobností.....svět nám opravdu dává vše, o co si žádáme......a já se musím smát.

Love my life

Welcome autumn

Včera jsem doma zjistila, že topení už příjemně hřeje a dnes při pohledu do kalendáře je to opravdu černé na bílém. Podzim je tu a s ním věci více či méně příjemné.

A já včera po dlouhé době dorazila do bytu v čase odpoledním a pochopila jsem, že podzim je i o tom se zastavit, zklidnit a občas sebou nechat projít pocity barvy šedé.Přiznat si barvu, ale nenechat se semlít, přijmout i tyhle stránky své vlastní osoby a tohoto ročního období a najít si ventil, ať je jakýkoliv. A tak jsem včera trsala sama pro sebe, vlnila se, skákala a po patnácti minutách byla nálada úplně někdy jinde.

A já se začala opravdu tešit na podzim. Mám ráda tu vůni deště a chladných dní, studené tváře, které zčervenají po vstupu do vyhřátých místností, hořící krby a voňavé svíčky kdekoliv. 

Na co se opravdu těším letošní podzim je, že vytáhnu loni koupeného draka, vyrazím na kopec a dám mu křídla a to vše ve velmi milé společnosti. 

Těším se na každý šálek horké čokolády a na teplou hrušku s cinzanem. 

Těším se, až si na hlavu narazím čepici.

Těším se na rána strávená pod peřinou ve společnosti dobré knihy, na podvečery v posteli se sklenkou vína, filmem, s NÍM.

Těším se na vše nové, co podzim přinese a vše staré, které nechám odletět spolu s listím spadaným ze stromů.

Love my life and autumn

Vůně podzimu

První co mě dnes zarazilo, když jsem vystrčila nos ze dvěří, byla ta úplně jiná vůně. Vzduch voněl podzimem, děštěm, mlhou. Tak jsem si přitáhla ruce více k tělu a pospíchala do tepla kanceláře. A s přicházejícím sychravým počasím přijdou na řadu i časté večery strávené u čaje a knih, spousty knih. A já už se začínám těšit, až se vše sklidní (včetně mě) a já se uvrtám do deky s kočkou na klíně :-)
A včera mi přišel do ruky nový katalog Knižního klubu a po prolistování jsem byla v šoku, jen dvě knihy upoutaly mou pozornost. Takže někde je něco špatně. A ve mně chyba rozhodně není.
A tady je můj výběr:

Eva Lohamnnová: Osm týdnů v blázinci

http://www.bux.cz/knihy/140250-osm-tydnu-v-blazinci.html

Možná mou zálibou v psychologii, možná pro ten podtitul autentický příběh o šílenství v časech normálnosti. Mám na ní zálusk.

Kniha psychologie

http://www.bux.cz/knihy/150647-kniha-psychologie.html

 K tomuto asi není potřeba nic dodávat. Snad jen to, že už po ní pokukuji velmi dlouho. A po pravdě i po její sestřičce Kniha filozofie.

Už nějaký čas sleduji blog Růžová panda a od toho už byl jen krůček ke knihkupectví Martinus.cz a jsem natěšená na svoji první objednávku.

Jan Řezáč: Web ostrý jako břitva

http://www.martinus.cz/?uItem=186243

Děštivá odpoledne budou přát i tvůrčí práci.

A při mých podzimních výletech do Prahy mám namířeno do obchůdku U Džoudyho. A tam to nebude jen o knihách, ale o vonných tyčinkách, čajích a všech těch malých drobnůstkách, které mám tak ráda.

Kuenzler Wallace: Vílí pohádky na dobrou noc

https://www.udzoudyho.cz/knihy/pro-deti-male-i-velke/vili-pohadky-na-dobrou-noc.html?keyword=v%C3%ADl%C3%AD+poh%C3%A1dky

Těším se na procházky, kdy pod nohama bude šustit spadané listí, kdy se stromy začnou oblékat do stovek barev, na huňaté šály a čepice, na pouštění draků, které mám letos v úmyslu nevynechat.

When the dreams come true

Opět jsem musela ulehnout do postele, abych si našla čas nasdílet svých pár myšlenek a také se "pochlubit" mými splněnými sny,
Když jsem letos na jaře začala navštěvovat kurz Mohendžodára, vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu a jaké to bude mít následky. Od září navštěvuji Mohendžodáro pro "pokročilé" a už vím, na co se pokaždé můžu těšit.
A dnes když se ohlédnu, vidím za sebou úplně jinou ženu. Upjatou, vystrašenou, chlapskou, logickou a pořád řešící a plánující.
Nedokážu popsat jak je mi lehce, když za sebou nechávám určité části sebe sama, které vlastně nebyly moje. A žiju si opravdu svůj pravdivý život v lásce, vděčnosti a plynutí.
Ještě je pořád na čem pracovat a co se učit, ale o tom je vlastně celý život, o posouvání se někam za hranice dneška.
A já se na 14 dní posunula za hranice České republiky, vlastně za hranice Evropy a splnila si jeden z těch OBR snů a zaletěla si na dovolenou na slunnou Floridu. Mohla bych tady líčit, jak je tam krásně a co mají lepšího než my, ale o tom to nebylo. Já si tímto výletem uvědomila pár věcí. A tady jsou.
Že rodina, je pro mě velmi důležitá. Že toto období je spojeno s mými kořeny. A že i chvilky mlčení s bráchou jsou víc než hodiny povídání se známými.
Že mé vnitřní dítě jásá, když se věnuji zábavě s dětmi a pro děti.
Že žádný cíl není dost velký, aby se nemohl splnit.
Že odpočinek je velmi, velmi důležitý.
Že dokážu vyřešit krizové situace a to i v anglickém jazyce.
Že jsem vděčná za život, který mám a za vše co mi nabízí.

Dalším zlomovým okamžikem léta byl můj výlet na Klínovec coby volunteer na Spartan Race.
Věděla jsem, že tam chci, věděla jsem, že tam budu muset jet sama a věděla jsem, že tímto zas překonám o kousek sama sebe a svou komfortní zónu.
A opravdu, sedět sama mezi lidmi, kteří přijeli minimálně po dvou, nebylo na začátku vůbec nic příjemného. Mozek mi hlásil, abych se sbalila a jela domů. A kdybych ho poslechla, přišla bych o spoustu veselých a úžasných zážitků.
Poznala jsem spoustu milých lidiček, zažila ten pocit, kdy můžete poblahopřát lidem, kteří překonali sami sebe. A v neposlední řadě jsem potkala JEHO.

A protože se život skládá hlavně z těch malých radostí, vymýšlela jsem v létě, jak si udělat dny ještě kouzelnější.
A strávila jsem opravdu magický čas se svými "vílami" při padání hvězd na Nechranické přehradě. Ležely jsme na dece a počítaly a přály si a prostě byly. A byly jsme u toho velmi šťastné.
A s další čarodějkou jsem si uspořádaly malinký, ale o to víc kouzelný rituál při úplňku, kde jsem nechaly ty "staré" věci a připravily se na vše krásné a nové.

A tak za sebe říkám, že léto bylo opravdu nádherné a já se těším na každý nový den, na to co přinese i to, co si odnese.

Love my life