Po velké spoustě knížek osobního rozvoje už bylo načase oživit čtecí zálibu něčím z trochu jiného doušku a tak jsem v knihovně sáhla po knize Aimee Benderové Zvláštní smutek citronového koláče. Na knižních blozích měla tato kniha velmi pozitivní ohlas. Ale nerada dopředu vím o čem přesně kniha je, natož aby mi někdo dopředu prozradil, jak kniha skončí. A tak jsem v přesvědčení oddychového a romantického čtení zasedla ke knize se žlutým obalem.
Jak moc jsem se mýlila. Pro mě osud devítileté Rose Edelsteinové byl tak smutný, tak bolavý, že jsem v první chvíli chtěla knihu vyměnit za něco opravdu veselejšího.
Nedovedu si představit cítit osudy a pocity lidí (a to doslova, na jazyku). Když si představím tu bezmoc, když se této zvláštní schopnosti chce zbavit a nemůže, ten zvláštní smutek zaplavil i mě.
Každý z nás by si přál mít nějaké "nadpřirozené" nadání. Ale co když bychom si ho nemohli vybrat a s každým spolknutým soustem jídla, bychom cítili nejen místo, kde se jednotlivé ingredience jídla vzali, ale každou myšlenku a pocit všech lidiček, kteří se na výrobě jídla podíleli nebo ještě zvláštnější vlohy.
Jaké musí být žití v devíti letech s vědomím, že vaši rodiče, váš sourozenec jsou někdo jiný, než za koho jste je do té doby považovali a že vaše matka má poměr, a i když je díky tomu šťastnější, chceme o svých rodičích vědět opravdu vše?!
Knihu jsem neodložila, tři dny jsem hltala řádky a doufala, ve šťastný konec.
Nebudu vám prozrazovat celý děj a konec už vůbec ne. Ale nelituji svého výběru, tento smutek se četl opravdu sám a obsahoval vše - lásku, stárnutí, spoustu chutí a hlavně námět na zamyšlení. A takové knihy mě nepřestanou bavit.
Love my life......... and books
Žádné komentáře:
Okomentovat